Nákup v Triexpertu
K narozeninám jsem dostal od kamarádů poukaz do Triexpertu. Prý „už si konečně kup nový boty“. Je pravda, že moje starý Asicsy jsem lepit pravidelně tak po každém pátém běhu. O Triexpertu mi řekli, že nákup je spojen s diagnostikou došlapu a že to je celkově zážitek. Takže jsem se na to dost těšil.
Minulou sobotu jsem dorazil do prodejny v Táboritské 4 minuty po otevření a v prodejně už bylo 5 zájemců. Všichni se těšili na nový kecky a nálada v obchodě byla prostě sobotní.
Nahlásil jsem se prodavači, že bych se teda taky jako proběhnul po tom páse s kamerou a pak si něco koupil. Než na mě došla řada jsem si prohlížel vystavené kousky a po očku sledoval, jak se ti přede mnou snaží na páse. Šlo to celkem rychle a za 15 minut jsem už taky klusal. Na páse jsem v životě neběžel, takže mě tam prodavač nechal asi 5 minut klusat, abych si zvyknul a neběžel jak postřelená lama.
Potom jsme společně prohlédli zpomalený záznam dopadu nohou na pás a odrazu z něj. Zjistil jsem, že mám docela slušnou pronaci a klenba na tlapě se mi na zemi rozplácne do počínajícího platfusu. No kde jsem k tomu přišel? Tak těžkej ani starej na to prý ještě nejsem, povídal prodavač. Má recht.
Probrali jsme, jak by ta bota měla být stavěná, že by pomohla vložka a že teda něco vyzkouším. Prodavač se mě zeptal na velikost a obratem dorazil se 3 krabicemi, po půl čísle každá jiná velikost, abychom to doladili. Ve všech krabicích byly blyštivě zlaté Asicsy. Vybral jsem prostřední velikost a ujistil ho, že zlatý si fakt nevezmu. Povídal, že v pohodě, a obratem dorazil s 9 (ano devíti) dalšími krabicemi, všechny moje velikost a že jako „zkoušej, chlapče“. Všimnul jsem si, že i všichni ostatní sedí někde u své hromady přibližně deseti krabic, obouvají, vybíhají po prodejně, vyzouvají, přerovnávají komínky kandidátů a zkoušejí znovu další. Prodavač mezi námi tančil, dodával jiné velikosti na porovnání a obsluhoval pás s dalšími zájemci.
Nikdy bych nevěřil, jaký je rozdíl v jednotlivých botách. V tom, jak padnou, kde jak pruží, jaký mám pocit při došlapu. Bez možnosti okamžitého porovnání a proběhnutí se to vlastně ani nejde zjistit.
Vybral jsem Nike Triax 14, vyhrály v podstatě při prvním nazutí. Bota mi krásně sedí a běhá sama.
Už dlouho jsem neměl takový pocit, že se mi prodavač skutečně věnuje, že rozumí tomu, co prodává, dokáže dobře poradit, chápe, že mi nejde o to vyhrát maraton, ale proběhnout se pro radost. Navíc jsem neměl pocit, že by komukoliv cokoliv tlačil. „Vyzkoušejte, jestli to není ono, tak to neberte“.
Hned, jak jsem dorazil domů, jsem vyrazil na Vítkov. Paráda. Teda boty, to nad nimi by potřebovalo chodit běhat častěji. A po cestě jsem přemýšlel o tom, že takhle vypadá ta přidaná hodnota zákazníkovi. Nejvtipnější na tom je, že o cenu se všichni zajímali až u kasy. No přece si nekoupíte boty, které vám nesedí jenom proto, že jsou ve slevě. Tak snad taky něco vydrží. I když, s chemoprénem jsem to měl teď dost natrénovaný.
